Tři dny na rýži. Bez červeného masa. Devět vajec. Jak se stravují atleti?

Budapešť  – V budapešťském Novotelu, kde jsou atleti na světovém šampionátu ubytováni, se na informační tabuli psalo: „Snídaně pro chodce výjimečně už od čtyř ráno.“ Chodci raději snídají déle před startem. A ten měli ve čtvrtek už v sedm.

Také Tereza Ďurdiaková si nastavila budíka na čtvrtou a hned po probuzení si ještě na pokoji nachystala vlastní rýžovou kaši, kterou si vozí s sebou. „Dokonce jsem si dala dvě. Až jsem měla pocit, že jsem se přejedla,“ líčila.

Do hotelové restaurace potom zašla jen na kafe. „Bez toho totiž nejsem schopná závodit.“

Maratonci a chodci jsou pověstní svými až drastickými superkompenzačními dietami před velkými závody. „Já jsem spíš svalový typ, rozhodně ne vychrtlá,“ popisovala desátá žena mistrovského závodu. „S váhou samozřejmě bojuju, ale jedna firma mi teď všechno přesně napočítala, abych dokázala shazovat bez stresu.“

Poslední tři dny před startem konzumovala víceméně pouze bílou rýži. „Mám vyzkoušené, že je to bezezbytková strava, kde není vláknina, a tak nehrozí, že bych pak v závodě musela na záchod nebo měla trávicí problémy. Maso v tomhle období vynechávám. Dám si maximálně jednu malou porci dva dny před startem. Přitom jinak mám maso opravdu ráda.“

Stravování je nyní i v atletice velká věda. Od zjišťování intolerancí až po detailní plány, co a kdy jíst.

„Hledají se drobné detaily, které vás posunou výš, protože v trénincích už nic moc extra nevymyslíte,“ říká čtvrtkař Pavel Maslák. „Ale já jídlo až tak moc neřeším. Co tělo chce, to mu dám.“

Naopak bronzová medailistka ze smíšené štafety Tereza Petržilková se pochlubí: „Stravovací návyky mi teď profesionálně hlídá můj sponzor, stará se, abych měla pět vyvážených chodů denně na míru. Díky tomu si připadám energeticky silná a nemám ani chuť dopřávat si některé prasárničky. Rozhodně před závody nejím hovězí maso, to se špatně tráví.“

Kerley: Červené maso ne

Fred Kerley, americký mistr světa na stovce z roku 2022, jde ještě dál: „Červenému masu se zásadně snažím vyhýbat. Jím ho jen jednou měsíčně.“

Pokud se ho zeptáte na nejoblíbenější pokrm, nejprve vás zaskočí. „Delfín.“ Na poněkud zděšený pohled reaguje: „Ne, nejde o skutečného delfína. Tak se jen u nás na Floridě říká jedné výborné místní rybě.“

Za základ svého stravování považuje oběd. Při něm se snaží získat zpět veškeré živiny, které ztratil při předchozím tvrdém tréninku. „Můžu k obědu jíst cokoliv od těstovin po kuřecí či krůtí steaky. Mám slabost pro mořské plody a zelené i černé fazole,“ vypočte.

Při sprintech jsou zdrojem energie sacharidy a tuky. Rychlá svalová vlákna sprinterů se spoléhají především na sacharidy. Experti doporučují, aby přijímali aspoň 60 procent kalorií ze sacharidů, ale ne méně než 15 procent z tuků.

„Dbám na to, abych do sebe tuky dostával z nejrůznějších zdrojů,“ prozrazuje Kerley. „Třeba i z ořechů, semínek, rostlinných olejů nebo mandlového másla. A co se týče sacharidů z ovoce a zeleniny, vyznávám zásadu, že čím tmavší ovoce, tím lepší.“

Crouser: Klidně dám i 12 piv

Jiným případem jsou pochopitelně elitní vrhači a mezi nimi tvoří specifickou skupinu více než 100 kil vážící koulaři. Tomáš Staněk toho sní poměrně dost. Za den kolem 13 tisíc kilojoulů, což je skoro dvojnásobek oproti normální dávce pro dospělé.

„Je to raketa, hrozně moc masa,“ říká. „K večeři si klidně dám kilový steak a k obědu taky něco. Pro koulaře jsou dost důležité i přílohy, protože jsme dynamická disciplína, kde intenzivně a nárazově čerpáte energii.“

Maso je pro Staňka ve stravě esenciální. Vlastně nezná žádného koulaře, který by byl vegetariánem, a sám si nedokáže představit, že by vrhal koulí do takové dálky a nejedl přitom maso. A mimochodem, na rozdíl od Kerleyho tvrdí, že nejlepší je to červené.

„Jsme přece jen agresivní sport,“ vypráví. „V jeden moment do toho musíte dát všechno, váš pokus trvá vteřinu a půl a v malém kruhu házíte těžkou koulí, takže musíte vyvinout velkou energii. Zkoušel jsem i ryby a krůty, ale světlejší maso mi nefungovalo.“

Podobně oštěpař Jakub Vadlejch hlásí: „Na soustředění v Africe sním klidně i půl krávy.“

Také Staněk občas zahřeší, spíš hamburgerem než sladkým, na které moc není. A uznává, že pro něj je se 130 kilogramy přece jen lehčí hřešit než třeba pro maratonce, cyklistu či skokana na lyžích.

Velikán jeho disciplíny Ryan Crouser považuje jídlo za součást tréninku. Přičemž jí podle rozvrhu, který mu zajišťuje, že nikdy nebude mít hlad.

„Snažím se spořádat pět jídel denně, kolem pěti tisíc kalorií, občas se dostanu až na šest. Ale nikdy nejím déle než tři hodiny,“ uculí se.

K snídani si dá i devět vajec, k nim klobásu nebo šest proužků slaniny. Do toho sýr, zakysanou smetanu, trochu červené salsy – a to všechno pak naskládá na největší moučnou tortillu, která se dá koupit. K obědu 350 gramů rýže, kilo libového mletého hovězího masa, zalitého grilovací omáčkou.

Večeři si s přítelkyní Megan Clarkovou nejčastěji objednává. „Je skokanka o tyči a tvoříme spolu vlastně takovou čtyřčlennou rodinu. Ona sní asi dvě třetiny jedné porce, já sním tři porce a navrch tu její třetinu,“ směje se.

Před spaním si dopřeje ještě menší svačinu, aby neměl hlad. Kdysi dostal otázku, kolik piv by se svými 150 kily a takovým množstvím jídla, co do sebe nacpe, mohl vypít a nic by mu nebylo.

„Záleží na druhu piva. Ale kdyby to nebyl žádný zabiják, tak klidně dvanáct piv a druhý den ráno můžu jít cvičit,“ je přesvědčený.

Warholm kalorie nesleduje

Norský fenomén nad překážkami Karsten Warholm už dříve přiznal, že přepracování stravy jeho výkony na trati proměnilo. Výživu začal brát vážně před čtyřmi lety a výkonům to prospělo.

Dřív býval ve stravě dost laxní. Potom si na rok pronajal služby nutričního specialisty, který mu připravoval všechna jídla. Od něj se naučil, jak vhodně své supermanské tělo zásobit.

Jako jeden z mála přitom nesleduje kalorie. Připravuje si vlastní jídlo tak, aby bylo hlavně jednoduché a vyvážené.

„Pochopil jsem, že výživa je důležitá nejen pro zdraví, ale i pro budování toho, co chcete tréninkem a regenerací dosáhnout. A na to se teď dost soustředím,“ tvrdí.

Ke snídani si většinou dá chléb, vajíčka, jogurt, kávu a mléko. K obědu třeba jen sendvič a k večeři často maso nebo rybu se zeleninou. Během tréninku příležitostně proteinovou tyčinku.

„Blbé je, že mám často chuť na sladké a neustále bych jedl zmrzlinu, ale to nemůžu udělat,“ směje se. „Jen občas…“

Také švédský vládce tyče Armand Duplantis musel ke zdravé výživě dospět. Co je pro jeho tělo nejlepší a co by měl jíst, poslouchal odmala a rebelsky to odmítal. Maminka Helena je dietoložka a výživová poradkyně, ale ani ona s ním nic nezmohla.

„Zeleninu? Tu nikdy nemiloval. Vždycky ji akorát přesunul na okraj talíře. Snažíme se do něj narvat jednu zeleninu po druhé,“ smála se.

Na střední škole údajně jedl skoro každý den smažené kuře. Až v poslední době začal víc pracovat na lepších stravovacích návycích. A změna stravy na začátku roku 2020 vlastně odstartovala jeho éru světových rekordů.

Bolt: 100 nugetů denně!

Ovšem nejvíce se v posledních letech probírala strava u nejslavnějšího atleta moderní éry Usaina Bolta. Dokonalá rozhodně nebyla. Platil pravý opak. Dietologové úpěli. „Běhám tak rychle jen díky sladkým jamajským bramborám,“ často vtipkoval.

Ještě více proslul stravováním ve fast foodech a nezvladatelnou slabostí pro kuřecí nugety. Jejich obří porci si objednal večer po vítězné stovce na hrách v Pekingu 2008. Co na tom, že měl před sebou ještě dvě disciplíny.

Později dokonce šokoval vyznáním: „Upřímně, nejedl jsem celé hry nic jiného než kuřecí nugetky. Třeba sto denně. Bylo to jediné jídlo, kterému jsem věřil. Před příjezdem do Pekingu jsem si totiž na aklimatizačním kempu v Číně dal místní jídlo a dopadlo to zle. Mojí jedinou nadějí na jakýkoliv úspěch se tak staly nugetky.“

Po zlaté obhajobě v Londýně 2012 pro změnu líčil: „Ráno před finále stovky jsem si nechal donést wrap z mekáče. Vím, že není zdravý, ale měl jsem na něj chuť. Zapíjel jsem ho jablečným džusem.“

S postupem času však přece jen návyky upravoval.

Ke snídani sendvič, k obědu těstoviny s hovězím masem, přes den mango, ananas nebo jablko a k večeři jamajský knedlík. I tak nějak vypadalo jeho denní menu.

V rozhovoru pro web atletické federace prozradil, že jednou z největších obětí, které během kariéry učinil, aby si ji prodloužil, bylo zřeknutí se fast foodů ve prospěch zeleniny.

„Ke konci kariéry jsem začal jíst zdravě, neustále zeleninu,“ tvrdil. „Je snadné vzdát se skoro všeho, ale jíst opravdu zdravě bylo pro mě hrozně těžké.“

Mírný úsměv ve tváři mistra světa v běhu na 100 metrů Usaina Bolta z Jamajky.

Tehdy, na cestě k posledním olympijským triumfům v Riu 2016, zvolil přísnou dietu s vysokým obsahem energie – 5 tisíc kalorií denně. Každé jídlo se skládalo přibližně z 60 procent z bílkovin, 30 procent tvořily sacharidy a 10 procent tuky.

V Brazílii si pak běžel pro třetí zlatý double ze stovky a dvoustovky.

Zdroj: https://www.idnes.cz/sport/atletika/strava-spickovych-atletu-zdrava-nezdrava.A230824_181114_atletika_rou?zdroj=top