Z nedokonalých jídel je možné vytvářet smysluplná.

Jeho klienti netouží po obřích svalech, mají spíše už dost neustálého porovnávání se s ostatními muži. Tlaku na výkon. Autodestrukce. „Většinou ke mě chodí muži, kteří se začínají ‚rozpadat‘ a chtějí s tím něco dělat,“ říká mentor zdravého životního stylu Jakub Milý. Na první kolej je vrací nejen s pomocí silového tréninku.

Vedle fyzického tréninku a stravy je třeba také hlídat psychickou stránku věci. Jedno bez druhého totiž nedává smysl, připomíná. „Sestavil jsem koncept, který vychází z mých životních zkušeností. Vracím lidi zpět do aktivního života,“ říká Jakub Milý.

Sám si prošel téměř peklem. Před sedmi lety se Jakub přestěhoval z Kadaně do Prahy. Demotivovaný a nenaplněný prací v korporátu měl obrovský sen – dělat konečně něco, co dává smysl. Využil svých zkušeností z kulturistiky a znalostí, které nabyl na mnohých kurzech, aby znovu nalezl fyzickou a duševní rovnováhu. A založil program, který už pomohl desítkám otců, manželů a chlapů vrátit sebe sama na první kolej.

Jak se liší váš fyzický trénink od běžného tréninku?

Tím nejpodstatnějším rozdílem našeho programu je, že cvičíme v šesti lidech. Pracujeme hodně s vlastní vahou, strojů máme minimum. A samozřejmě s volnými vahami, jak to v životě bývá. Zaměřujeme se na celkovou funkčnost těla, nikoliv izolovaně na jednotlivé svaly. Základní cyklus cvičení trvá tři měsíce a máme ho sestavený tak, aby byl zábavný a zároveň klienti dostali všechno pro komplexní rozvoj celého těla.

Kdo k vám většinou chodí?

Lidé, kteří jsou hodně zaneprázdněni a mají většinou rodinu. Přijdou, protože se začínají „rozpadat“, není jim dobře, bolí je celé tělo, v práci už nejsou tak výkonní. Jejich primárním cílem není dobře vypadat, ale hlavně chtějí zpátky svou dřívější energii. Většinou je jejich problémem nadváha, takže často chtějí zhubnout. Ale s tím úzce souvisí vše ostatní.

Proč nejdou do klasického fitcentra?

Většinou proto, že nesnášejí kulturu sebestředných namakanců před zrcadlem. A taky je nebaví cvičit samotné.

A cvičí všichni najednou?

Vždy tři cvičí a tři odpočívají. Takže trenér kouká na tři lidi, kdy má prostor dát každému individuální péči. Cvičíme dvakrát týdně a každý má ještě dobrovolné týdenní výzvy, kde může udělat něco navíc.

To se také asi dozvídáte o jejich problémech. Jestli to chápu dobře, lidé u vás kromě fyzické stránky řeší i svůj život. Co je nejčastěji trápí?

Jsou přesvědčeni, že na sebe musejí být tvrdí, přísní a musejí dodržovat striktní pravidla. Pravidelně se bičují a já jenom říkám: Spíš se pohlaď, nemusíš trpět. Zároveň vnímám, že pravidlo „čím víc, tím líp“ v určitý moment přestává fungovat a začíná tím řízená autodestrukce.

Změnit svůj život: stačí padesát procent

Jakým způsobem pracujete s psychikou? Zdá se to přece jen náročnější než fyzický trénink.

Po přestěhování z Kadaně do Prahy jsem začal podnikat, narodil se mi syn, a držel jsem se toho, co mě naučila kulturistika. Buldočí vůle „Já všechno dám, všechno přejedu“. Jenže najednou to nešlo. Do děje vstoupila psychika – jestli budu dobrý táta, jestli vytvořím vyhovující podmínky pro rodinu, jestli vydělám dost peněz. Už to nebylo jen o mně. Musel jsem s tím začít pracovat.

A jak?

K tomu byla delší cesta. Tlak jsem jednoduše ignoroval a po roce mě najednou začaly brnět ruce, nohy, vynechávat různé části těla a po čtrnácti dnech jsem ani nemohl nastoupit do tramvaje. Na neurologii mi diagnostikovali Guillainův-Barrého syndrom. Podstoupil jsem náročnou léčbu. Nemoc byla výstražný prst od mého těla: pokud mě budeš ignorovat, vypnu tě.

Říct si, že potřebuji změnit svůj život, je snadné. Ale co jste reálně dělal?

Začal jsem tím, že jsem se připojil do jednoho online programu, který mi ukázal cestu. Je vlastně o propojení byznysu, rodiny, těla a spirituality. Asi nejdůležitější bylo, že jsem si z něj vzal nástroje – na to, jak pracovat se svou myslí a vztahem k sobě. Najednou se vám vše začne dávat do souvislostí a začínáte se v hlavě čistit.

Jak konkrétně vám to pomohlo?

V dnešní společnosti si chlap nesmí stěžovat, musí všechno pokrýt, všechno vydržet. A má tendenci se izolovat, navenek dělat dojem, že všechno zvládne. Před ženskou, ale například i před kolegy, před kamarády. To je takové to porovnávání se s ostatními muži – já mám lepší auto, já mám mladší milenku. Jsem furt v pohodě. Neustále o něco soupeříme. Ale pravda je taková, že přece nemusíme předvádět, že jsme dokonalí a bezchybní. A když si to všichni přiznáme, strašně se všem uleví.

A chtěl jste to předávat dál…

Přesně tak. Program Mansformation nespočívá v tom, nabouchat za tři měsíce formu jako blázen, ale aby si muž našel svoje dlouhodobé tempo. Shodí u nás pět deset kilo, ale tak, aby mohli pokračovat dál v tom, co se naučí. Vytvoří si návyk, který dává smysl. Říkám jim, že nemusí dát sto procent, i padesát je super, že to je v pohodě. Když mají chuť, ať si zajdou do fastfoodu. Stačí, když tam udělají lepší rozhodnutí a například místo hamburgeru s hranolky si dají jen McWrap.

Takže váš program spočívá kromě cvičení i ve změně stravy?

Je to tak. Mám také mobilní aplikaci, tam klient vyplní vstupní dotazník, kde zjistíme, jak teď aktuálně žije, jak na tom je. A dostane zpět takovou kostru, kde se dozví, kolikrát denně by měl jíst, v jakých poměrech a jak by měly porce být velké. Nemusí nic vážit, nic počítat. Porce se určují na velikosti dlaně, pěsti, prstů.

Stává se vám, že někdo nemůže daná pravidla dodržovat například z rodinných důvodů? Společné obědy, večeře, vaření doma…

To není problém. Z nedokonalých jídel je možné vytvářet smysluplná. Například pokud má někdo segedín s knedlíky, ať sní maso, co nejvíc zelí a místo pěti knedlíků tři.

A existují jídla, kde to prostě nejde?

To ano, například smažák. To je kalorická exploze a tam se toho moc nevymyslí. Ale to je spíš výjimka. Máme tři úrovně – nejvyšší, že jím správné množství, druhou, že jím ve správném poměru sacharidy, tuky, bílkoviny, a třetí, že jím kvalitní potraviny. Každému říkám, ať jde postupně po úrovních – když nemá kvalitní potraviny, ať zkusí dodržet alespoň poměry. Bojuju proti jakýmkoliv drastickým omezením a zákazům. Neholduji krabičkovým dietám. S nimi si do života nic neodnesete.

Říkáte, že muž musí odsunout práci i rodinu na druhou kolej. Ubrat. Neučí se být tak trochu sobec?

Ne, jen učím chlapy mít sami sebe víc rádi. A pokud máte spokojeného chlapa, pak máte i veselého tatínka a manžela. Takže v tom dát sebe na první místo nevidím absolutně nic sobeckého. Naopak.

Jak řešíte, pokud někdo přijde s vážnějšími problémy?

Náš program je o komplexním nastartování životního stylu. Mohu s klidem říct, že vyřešíme osmdesát procent veškerých neduhů, se kterými lidé přicházejí. Ale na druhou stranu je dobré zmínit, že pokud hledáte například podrobnou analýzu deficitních minerálů a vitamínů, řešení závažných svalových dysbalancí nebo závažných psychických stavů, na to nejsme dostatečně kompetentní.

Takovým klientům nedokážete pomoci?

Ne. Ale pomůžeme jim v odhalení potíží a dokážeme je nasměřovat dále. Mohu jim zprostředkovat ověřené kontakty, aby si našli vhodnou léčbu, ať už z oblasti výživy, silového tréninku, nebo mysli.

Zdroj: https://www.idnes.cz/xman/rozhovory/kulturistika-posilovani-zdravy-zivotni-styl-jakub-mily.A240325_162724_xman-rozhovory_mah/3#space-a